Šel jsem po ulici se sluchátkama v uších, už jsem skoro ani nešel, spíš jsem běžel. Černé vlasy mi padaly do očí, kde se mi stejně už rozmazala černá tužka od slz. Viděl jsem trochu dvojmo, ale cestu tam, kam jsem běžel jsem znal nazpaměť. Bylo to jenom moje místo, tam se přemýšlel, seděl, když jsem se cítil šťastnej a i když jsem měl depku. Byl jsem tam nejradši a teď jsem potřeboval bejt sám. Matka mě nazvala jenom problémem v černym a ve škole se všechnou hroutilo. Můj nejlepší kamarád Will se odstěhoval. Vlastně jsem k němu možná cítil něco víc než přátelství, ale nikdy jsem se mu to ne...
číst dál