Období: září 2011

číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

číst dál

Děvče se zeptalo chlapce, jestli si myslí, že je pěkná a on odpověděl ne. číst dál

Byla jedna dívka...A byl jeden chlapec...Bydleli nedaleko od sebe a tak se často vídali na procházce se svými pejsky....Ani jednoho ale nikdy nenapadlo na toho druhého promluvit... číst dál

Chodil okolo jejího domu každý den, jen jednou si s ní směl promluvit, jen jednou. Nesměl nikomu říct, nesměl se nikde proříci, že ji miluje. Byla by to smrt jak pro něj tak pro ni, hlavně pro ni. Byl opřený o mohutný sloup porostlý břečťanem. Skoro ho ani nebylo vidět. Jeho zelená uniforma se v břečťanu ztrácela. Domovní dveře se otevřely a z nich vyšla ona. číst dál

Ahoj takže na září se ještě plánuje : 3 příspěvky a emo příběhů a 5 příspěvků a Jareda Leto(fotky a videa) číst dál

Všechny,nebo většina zdrojů je v příspěvku s názvem zdroje ve rubrice:zdroje číst dál

Byla jednou jedna holka-veselá, ve škole oblíbená, měla dobré zmánky a oblíkala se do pestrých barev...no prostě skvělé dítě podle představ rodičů... Najednou se v ní však něco změnilo...začala se oblíkat do černých barev, nechodila ven s kamarádky a byla čím ál tím smutnější...stala se EMO!!! Její rodiče s tím samozřejmě nesouhlasili a řekli, že jestli se to nevrátí do starých kolejí ať s nimi nepočítá. Dívka se však nechtěla zbavit, své imigi a tak se od nich odstěhovala. Bydlela u dalších emo lidí, kteří jí za to, že být emo je promi důležitější než její rodina rádi přijali mezi sebe. Dí... číst dál

Šel jsem po ulici se sluchátkama v uších, už jsem skoro ani nešel, spíš jsem běžel. Černé vlasy mi padaly do očí, kde se mi stejně už rozmazala černá tužka od slz. Viděl jsem trochu dvojmo, ale cestu tam, kam jsem běžel jsem znal nazpaměť. Bylo to jenom moje místo, tam se přemýšlel, seděl, když jsem se cítil šťastnej a i když jsem měl depku. Byl jsem tam nejradši a teď jsem potřeboval bejt sám. Matka mě nazvala jenom problémem v černym a ve škole se všechnou hroutilo. Můj nejlepší kamarád Will se odstěhoval. Vlastně jsem k němu možná cítil něco víc než přátelství, ale nikdy jsem se mu to ne... číst dál

Teplé paprsky odpoledního sluníčka dopadaly oknem do malého nemocničního pokoje. Jen čtyři zdi, okno, dveře, postel skříň a malý stolek. Tady se čas neměří na hodiny a minuty, ale na kapky infuzí, krevních konzerv a slz. Na posteli ležela dívka, která doufala v zázrak. Nikdy nepřestala věřit, že se uzdraví. Nikdy neplakala pro ztracené kaštanové vlasy. Nikdy se nepoddala bolesti. Pořád věřila v zázrak.Nikdy mu neměla za zlé, že od ní odešel, když se dozvěděl o její nemoci. Jen toužila po tom ho spatřit. Věděla, že umírá, ale přesto věřila, že se stane zázrak. Upřeně hleděla na kapky infuzí,... číst dál

Je temná noc, lampy na ulici sotva svítí, a jen pohled na stříbrný odraz měsíce ve sněhu před domem jí uklidňuje… číst dál