Jsi mi věrný?

Jsi mi věrný??Seděla na posteli, v ruce držela sedm prášků na spaní, sedm prášků které znamenali smrt.Seděla a znovu a znovu si kladla tu samou otázku. Nebyla to otázka " Mám či nemám".. Ta otázka..jediná otázka.. ta která mohla za vše…za slzy které ji pálili každý večer v očích.. za zlomené srdce které ji žalostně bilo v hrudi i za prášky, dopis na rozloučenou a sklenku vody nad kterými teď seděla…Na otázku nad kterou zná odpověď, ale už je pozdě..nebýt této otázky nic z toho se nestalo..Tato otázka zněla "Jsi mi věrný?"… Ano tahle jediná věta mohla za vše.Přesně před osmi dny viděla Daniela, kluka kterého milovala a o kterém si myslela že miluje ji… V obětí jiné dívky, dívky z kaštanově hnědými vlasy a velkýma modrýma očima přesně jako on. Chvíli se na ně bezradně dívala, ale pak se dala do pláče a utekla.Na druhý den ve škole ji Daniel zastavil na chodbě."Ahoj Evo" usmál se na ni.Eva se mu vytrhla a bez jediného ohlédnutí utekla do třídy.Takhle to dělala každý den až to Daniel nevydržel."Co je ti?"Eva se na něj podívala."Jsi mi věrný?""Ale jistě že jsem..Jak.."Eva ho už neposlouchala..otočila se a utíkala pryč..Nevěřila mu ani slovo.. Vždyť ho viděla a on ji ještě lže..Na druhý den nepřišel Daniel do školy…Odpoledne Evě zvonil telefon… Volali Danielovi rodiče, našli ho mrtvého..podřezaného..měl u sebe pouze dopis, dopis pro ni.Zrovna když tam dorazila vynášeli Danielovo tělo zabalené v černém pytli…Už ho neuvidí..nikdy.Vstoupila dovnitř..ve vzduchu bylo něco těžkého, byl to obrovský smutek který se tam vznášel jako temný závoj.V obýváku stála ona dívka z kaštanově hnědými vlasy a velkýma modrýma očima přesně jako Daniel."Tohle ti tu můj bratr nechal." Podala ji bílou obálku z jejím jménem napsaným černým perem.Bratr..to byl.. V tom si to uvědomila..tu hroznou chybu kterou udělala a kterou už nemůže napravit. Vyšla ven z domu..otevřela obálku a začala číst:Milá Evo,Nevím co se stalo a nevím proč si myslíš že sem ti byl nevěrný, ale já tě miloval a pořád miluju…Evě se zabodával nůž hlouběji a hlouběji do srdce…Nemůžu žít s vědomím že mě nemiluješ a že mi nevěříš..to radši zemřu.. Doufám že se naše duše jednou potkají…Vždy tvůj a věrný DanielČerný inkoust kterým byl dopis naspaný se začal rozpíjet jak na něj dopadali hořké slzy dívky se zlomeným srdcem.A teď už víte proč tu sedí píše dopis na rozloučenou a chystá se spolknout prášky."Danieli, jdu za tebou."