Nebo jak jí říkáš?

Přiznej se, dokážeš "ji" bez uzardění pojmenovat? Neumíme to, a tak se nelze divit, že s tím mají problémy i naše dcery. Mužům, zdá se, hovory o penisu problémy nedělají. Nebo se pleteme?

Vztah žen k pohlavním orgánům není o nic horší, než vztah mužů, jen je daleko více anonymní. Dědí se zřejmě po přeslici a zdá se, že jde o jistý pozůstatek viktoriánské éry. Přestože je to už dost let, co tato královna britského impéria odešla na pravdu boží, dědictví v euroamerické kulturní sféře přetrvává.

Muži se dědictví dokázali zbavit daleko lépe, navíc jím nikdy nebyli tolik postiženi, tolik svázáni. Dokázali se vymanit z té prudérnosti ve vztahu ke svým mužským potomkům, ale obtížně se jim o sexu hovoří s dcerami. Je to jisté incestuální tabu a obava, která jim brání, aby byli stejně otevření k dcerám jako k synům.Tak jak?
Ženy neumějí pojmenovat svůj pohlavní orgán, to je fakt. Když už v souvislosti s ním nějaké slovo přece jen padne, jejich pohled padá k zemi a tváře rudnou. Vysvětlení, proč ženy neumějí mluvit o své vagině jakkoliv konkrétně, je jednoduché: nikdo je to nenaučil. Jejich vzory - rodiče to totiž taky neumí. První, co často v terapii ukládá klientkám se sexuálním problémem, bývá, aby pojmenovaly svou vulvu nějakým jménem, které jim bude příjemné.

Může to být název používaný společně s partnerem nebo takový, na který přijdou samy. Mnohdy nechápou a některé jsou šokovány tím, co se po nich chce. Vysvětluje se jim, že výčnělku mezi očima také říkají nos a oválné obtížně čistitelné části hlavy jsou pro ně uši. Vaginu mohou zkoumat prsty za pomoci zrcadla, možná zjistí, odkud pramení jejich rozporuplné emoce a dokáží je snáz odbourat. Vždyť vagina je část těla stejně jako každá jiná!

Mluvte o ní!
Neschopnost bez uzardění pojmenovat vaginu by ženy měla motivovat, aby do stejné situace nedostaly i svou dceru. Nespoléhej na to, že si hovor o pohlavním životě předem naplánuješ. Dítě se zeptá, kdy ho napadne a když neodpovíš, může se stát, že se stejnou otázkou osloví kamarády. Děti je vhodné začít poučovat o sexu ve chvíli, kdy začnou chápat mluvené slovo. Tedy už ve věku kolem tří let je možné poskytovat první informace, protože bystřejší děti už se zajímají o to, jak se narodili, případně jak se z břicha dostaly ven.

Asi o rok až dva později začínají spekulovat, jak se mimino dostalo dovnitř. Už v tomto věku je tedy čas informovat je přiměřeným způsobem o skutečnosti plození a rození, ale i o citech, které k sobě chovají máma s tátou. Nemůžeš se vyhnout tomu, že jako rodiče jste pro své děti prvními a nejdůležitějšími učiteli sexuální výchovy. Rady a zkušenosti, které od tebe dítě získá, mu pomohou určit meze rozvoje kladných a zdravých sexuálních pocitů.Příliš mnoho, příliš brzy
Děti, a to i velmi malé, potřebují pozornou a účelnou sexuální výchovu. Jestliže rodiče k tomuto vzdělávání přistupují zodpovědně, připravují tak své děti na nároky života a na nutná rozhodování, se kterými se setkají. Skoro všechny předškolní děti jsou zvědaví na tatínka v koupelně nebo si chtějí pohladit maminčino těhotné bříško.

To jsou ty pravé chvíle, kdy s nimi můžeš pohovořit o rozmnožování a porodu. Nemusíš se obávat, že řekneš "příliš mnoho, příliš brzy". Dítě si z dané informace vezme to, čemu porozumí, ostatní ho nezajímá. Možná, že dítě nezachytí všechny detaily, ale uvědomí si, že maminky a tatínka se lze kdykoliv zeptat na cokoliv. Nebezpečí nespočívá v tom, řekneš-li "příliš mnoho, příliš brzy", ale spíše "příliš málo, příliš pozdě.

Tříleté dítě vnímá svět poněkud doslovně. Například řekneš-li, že miminko roste v maminčině bříšku, může se dítě zeptat, proč maminka to mimino snědla. Dítě si představuje, že mimino je v břiše promícháno s jídlem. Odpovídej pravdivě a jednoduše, jinak dosáhneš pouze zmatku v dětské duši. Například na otázku: "Odkud jsem se vzal na světě?" může rodič odpovědět: "To je ale dobrá otázka! Co si o tom myslíš ty?" Tím splníš tři věci najednou - zjistíš, na co se dítě doopravdy ptalo, získáš trochu času na uspořádání myšlenek a dozvíš se, co už dítě ví.Nahota? Ano, ale...
"Setkávám se v poradně s páry, kdy partneři jeden před druhým chodí nazí a ptají se, jestli je to dobře nebo špatně. Není na tom nic špatného, na druhé straně hrozí vzájemné "okoukání". Nahotu totiž historicky spojujeme se sexualitou a někdy v tom může být úskalí, které například neznají přírodní národy. A jestli je vhodné, aby rodiče chodili tak, jak je příroda stvořila i před dětmi? V první řadě by si měli rodiče vyzkoušet, zda se svlečeni před dětmi cítí dobře.

Dobrý pocit předpokládá pohodu a přijetí vlastního těla. To je zdravý postoj, kterému by se děti měly naučit. V předškolním věku poskytuje dětem nahota členů rodiny v přirozených situacích, například sprchování, oblékání se, příležitost dozvědět se něco o částech těla a sexuálních rozdílech mezi muži a ženami, mezi dětmi a dospělými. Oříšek bývá s dospívajícími dětmi. Ty malé jsou nahé přirozeně a stejně tak vnímají své rodiče. V pubertě ale jsou chlapci i dívky na nahotu citliví a mnohem zranitelnější. Je dobré toto období respektovat."