Tom77tt.bloger.cz

Jeden okamzik mi zmenil zivot...Byla to setina sekundy...ovsem stalo se to...Neni to pribeh lasky,ale zaroven i je... Znamenal pro me hodne.Bylo to moje slunicko co se umelo smat...co prosvitilo vsechny kouty meho srdicka co se dokazalo usmat a podat ruku kdyz byla potreba.Byl neco dokonalyho uzasny clovicek co se rodi jednou za tisic let...tito lide jsou vyjmecni...vyjmecne jsou veci,ktere delaji,ktere se deji kolem nich. Osudoveho clovicka jsem nepotkala na ukazse ale na konkurencnim serveru ...jeho profil nenajdete...je uz davno vymazan... zacalo to nevine fandil stejnemu klubu jako ja.N... číst dál

Dívali se na sebe a mlčky se pozorovali….. Ani jeden z nich nevěděl co říct. Proto se Honza rozhodl tuhle trapnou chvíli ukončit a rozhoupal se k odchodu. Chtěl Zuzku obejmout, ale ona se mu vytrhla a řekla mu, však se ještě uvidíme, neloučíme se napořád: ,,V šest u Kremrolky, ju?!" a zmizela za rohem. číst dál

1) http://emogirlblog.blog.cz číst dál

Čekám na zastávce až mi pojede autobus. Stojím tu asi pět minut, ale je to jako věčnost, protože je hrozná zima. Všude je plno sněhu a další líně padá z kupy šedých mraků, které nehybně zejí na obloze. Ve snaze zbavit se dotěrných vloček za krkem, zachumlám se ještě víc do své šály a ptám se proč jsme se museli přestěhovat do zrovna do takové díry. Už od léta, kdy jsme se přistěhovali se mi tu nelíbí. Dům máme sice krásný, ale nikoho tu neznám a ta dotěrná sousedka od vedle mi někdy začíná lézt krkem. Je to ta správná dcera svých rodičů s vybraným chováním a vzhledem, proto neustále od mamk... číst dál

Byla jednou jedna holka-veselá, ve škole oblíbená, měla dobré zmánky a oblíkala se do pestrých barev...no prostě sqělé dítě podle představ rodiče... Najednou se v ní však něco změnilo...začala se oblíkat do černých barev, nechodila ven s kamarádky a byla čím ál tím smutnější...stala se EMO!!! Její rodiče s tím samozřejmě nesouhlasili a řekli, že jestli se to nevrátí do starých kolejí ať s nimi nepočítá. Dívka se však nechtěla zbavit, své imigi a tak se od nich odstěhovala. Bydlela u dalších emo lidí, kteří jí za to, že být emo je promi důležitější než její rodina rádi přijali mezi sebe. Dív... číst dál

Jsi mi věrný??Seděla na posteli, v ruce držela sedm prášků na spaní, sedm prášků které znamenali smrt.Seděla a znovu a znovu si kladla tu samou otázku. Nebyla to otázka " Mám či nemám".. Ta otázka..jediná otázka.. ta která mohla za vše…za slzy které ji pálili každý večer v očích.. za zlomené srdce které ji žalostně bilo v hrudi i za prášky, dopis na rozloučenou a sklenku vody nad kterými teď seděla…Na otázku nad kterou zná odpověď, ale už je pozdě..nebýt této otázky nic z toho se nestalo..Tato otázka zněla "Jsi mi věrný?"… Ano tahle jediná věta mohla za vše.Přesně před osmi dny viděla Danie... číst dál

chybíš mi… pár písmenek co sama o sobě nic neznamenají, a přesto…když se dají dohromady, srdce se ozve propukající bolestí. Kolikrát jsem se o něco snažil, i když jsem věděl, že to stejně nikdy nebude takové jaké bych chtěl. Už tolikrát jsem narazil na překážky, a i když s obtížemi ,ale přesto jsem je zdolával.. jenže teď se cítím.. prázdný.. ze zrcadla na mě kouká člověk, kterého nedokážu poznat. Jsem sám sobě cizí, kdo je ten kluk? Koukám na sebe, a říkám si, jak jsi mě někdy mohla mít ráda.. teda.. jestli jsi mě vlastně měla někdy ráda.. víš, bylo mi s tebou krásně.. Tvé polibky, tvá obj... číst dál

Byla jedna dívka...A byl jeden chlapec...Bydleli nedaleko od sebe a tak se často vídali na procházce se svými pejsky....Ani jednoho ale nikdy nenapadlo na toho druhého promluvit...Dívka nikoho neměla...Rodinu,její blizcí všichni do jednoho umřeli při autonehodě..Bydlela se svou tetou,mimochodem s tetou,se kterou už od malička citově strádala a už ji bylo skoro 18.let.Myslela si,že pro ni život nemá smysl...Až do dne,dokud nepotkala JEHO!Čas plynul a nic se nedělo...Dívce to trhalo srdce,chlapci to trhalo srdce...Dívka už nemohla dál čekat..Nemohla už bez něho žít.Cítila to...Cítila,že i on ... číst dál

Poslední, na co jsem pomyslela bylo, že osud to tak chce a já budu konečně s ním, jak to oba chceme. Šla jsem večer potichu hřbitovem, nikoho jsem neviděla. Nevím, hroby mě uklidňují a miluji tmu. Sedla jsem si naproti černému hrobu s padlým andělem, zavřela jsem oči a užívala jsem si temného ticha. Najednou jsem ucítila na rameni ruku. Nebyla ledová, krásně hřála a já jsem se otočila. Dívala jsem se do smutných očí na první pohled obyčejného kluka. Chvíli jsme na sebe bez slov zírali, ale pak mě chytl za ruku a někam mě vedl. S napětím jsem šla za ním a pořádně jsem si ho prohlédla. Měl černé vlasy, možná barvené, možná ne. Krásný sestřih, pomyslela jsem si. Dále měl černé tričko, na kterém bylo cosi krvavě napsaného, v té tmě jsem to nepřečetla. Kalhoty měl taky černé s rudým řetízkem a stříbrným páskem, rafinovaně potrhané. Boty už se nedaly pod vrstvou bláta poznat, uvědomila jsem si, že mě táhne lesem a moje boty určitě vypadají stejně. Zeptala jsem se: ,, Kam mě vedeš?'' Odpověděl, že na nejkrásnější místo, co kdy viděl, místo jen pro nás dva. číst dál

Jana seděla v neútulné, skromně zařízené místnosti a přemýšlela, proč se sem vlastně dostala. Stačilo pár okamžiků, aby se jí zhroutila celá budoucnost. Do okenních tabulek jemně ťukal svými prsty déšť a ji napadlo, že vlastně dotváří ponurou atmosféru místnosti a celého jejího dne. číst dál

Byla jen další z mnoha… Z mnoha lidí, kteří neměli to štěstí. Slzy zastírala úsměvem a přitom pozorovala ručky dětí, natahujících se pro každou další padající vločku. číst dál

Tři spackané sekundy. číst dál

Karina byla vždycky typická, bohatá, rozmazlená fiflenka. Ta, co, když něco chce tak to dostane za každou cenu. Měla spoustu kamarádů, co ji však jen využívali pro její peníze. Věděla to, ale kdyby je opustila neměla by už vlastně nikoho. Karina žila jen s otcem, který se o ní příliš nestaral, místo toho jí dával opravdu velké kapesné. Na 1. místě byla pro něho práce. Jeho pýcha ho vůči své dceři úplně zaslepila. Karin mu jen překážela v jeho kariéře. Karina byla nešťastná, ale svoji lítost skrývala, za tím, že se posmívala ostatním co byli chudší, ošklivější, hloupější nebo méně šťastnějším než je ona. Přitom ona sama byla nešťastná, toužila potom mít normální rodinu, normální život. číst dál

Julie chodí každé, všední ráno do školy kolem jednoho domu. Každodenně na zahradě toho domu sedí chlapec. Julie nikdy neměla odvahu ho oslovit. Vždy, když kolem jde jen se na něho usměje, on, ale její usměv neopětuje, jednou na něho dokonce zamávala, ale on nic, díval se někam do neznáma. Julii to trápilo, zamilovala se do něho. číst dál

Bydlím na okraji malé vesnice, prostě velký rodinný dům a půl kiláku okolo naprosto nic. Zrovna byla nějaká rodiná sešlost, na které jezdím nerad a povedlo se mi z ní vykroutitm, ale zůstal jsem doma sám. Naprosto perfektní situace, dlouho do noci jsem pracoval na počítačia temná pomalá hudba vyplňovala malou potemnělou kancelář, kde mou tvář ozařovalo jen světlo z monitoru. číst dál